Přiletěli jsme sem v lednu 2001 a uměli jen yes a no

Kam za angličtinou?

Jsme Pavlína a Vráťa Řehola, Češi žijící v australském Cairns. Do Austrálie jsme přijeli na studentské vízum naučit se anglicky. Ve škole jsme se učili jen němčinu, ale došlo nám, že bez angličtiny to dál nepůjde.

Váhali jsme mezi Anglií, USA a Austrálií. Austrálie vyhrála na celé čáře — exotika, kterou jsme do té doby znali jen z cestopisů, vysoká životní úroveň, pohodoví lidé ochotní pomoct a pro studenty nižší náklady i možnost práce při studiu.

Navštívili jsme agenturu. Tlačila nás do Sydney nebo Brisbane. My jsme se nedali — do velkoměsta se nám nechtělo. Vybrali jsme si Cairns.

Vízum, které nedostal

Česká republika tehdy patřila v australském systému do kategorie 3, což znamenalo doložit hromadu dokladů. Lékařská prohlídka, výpis z účtu, potvrzení od zaměstnavatele. Celý proces trval víc než půl roku.

Agentura nás tehdy nutila zamlčet, že letíme spolu. Oba jsme měli telefonní pohovor s ambasádou, oba jsme podle té rady řekli, že letíme sami. Jenže poplatky i některé dokumenty byly vystavené na obě jména. Nebylo těžké si to domyslet.

Mně vízum udělili. Vráťovi ne.

Šli jsme za ředitelem té agentury a chtěli nápravu. Tvrdili nám, že na základě odvolání ještě nikdo vízum nedostal. Vráťa zaplatil poplatek znovu a jel na pohovor do Vídně. Vízum dostal. V lednu 2001 jsme přiletěli do Austrálie — s angličtinou v rozsahu „yes“ a „no“.

Člověk, který měl pomoct, seděl 3 000 km daleko

Protože jsme letěli do vzdálené země bez znalosti jazyka, bylo domluveno, že nám na místě bude nápomocná osoba z agentury. Ta ale byla v Sydney — tři tisíce kilometrů od Cairns. A kromě toho se nám ji vůbec nepodařilo zkontaktovat.

Zvládli jsme to. Byla to naše nejlepší životní lekce. A je to jediný důvod, proč dnes stojíme na letišti v Cairns pokaždé, když někdo z našich studentů přistane.

Trampoty tím neskončily

Našli jsme sponzora ochotného zařídit nám obchodní víza. Kvůli neschopnosti našeho imigračního agenta jsme po dvou letech museli z Austrálie vycestovat s tím, že vše proběhne rychle a nejpozději do tří měsíců se vrátíme. Protože jsme v Cairns neměli nikoho, kdo by na proces dohlédl, ze tří měsíců se staly dva roky.

S žádostí o trvalý pobyt to bylo snazší, ale taky ne bez problémů. Doslova v poslední minutě se nám podařilo sehnat zaměstnavatele ochotného zajistit potřebné dokumenty. Po pěti týdnech čekání bez práce a bez peněz jsme měli důvod k pořádné oslavě.

Proto děláme, co děláme

Prošli jsme si možným i nemožným. Právě proto jsme se rozhodli pomáhat lidem, kteří touží po cestě do Austrálie — a hlavně do její přenádherné tropické oblasti, kde od té doby žijeme.

Od roku 2001 jsme do Austrálie dostali 1 398 Čechů a Slováků. Vyřídit studentské vízum je pro nás druhá přirozenost. Ale to podstatné se děje až potom.